—–průvodkyně na cestě k domškoláctví, svobodnému vzdělávání a sebeřízení—–
Se čtením se to má myslím v naší společnosti úplně stejně jako například s chůzí nebo mluvením. Dřív nebo později se to naučíme všichni, protože naše kultura to vyžaduje. Pokud bychom žili někde v Arktidě, naučily by se všechny děti časem rozlišovat mezi desítkami různých druhů sněhu a pojmenovávat je. Indiánské děti vyrůstající podél toku…
Když někdo naše kluky pozná osobně, často pak říká, že nechat takové zvídavé děti vzdělávat se sebeřízeně musí být přece strašně jednoduché. Sami se zajímají o spoustu věcí, pamatují si kdeco a nebojí se zeptat, když něco nevědí. Na jednu stranu je to jistě pravda. Na druhou stranu z toho máme občas hlavu jako balón….
Před půlrokem se Natálce nechtělo nic. Byla neustále unavená, otrávená, vystresovaná. Nic ji nebavilo, nic ji nezajímalo. Na jakýkoli náznak vzdělávání, ať už šlo o školu, dokument v televizi, deskovou hru, návštěvu muzea, povídání o historii nebo listování v encyklopedii dokázala reagovat jen znechuceným obličejem. V podstatě na každou otázku týkající se byť jen vzdáleně…
Začíná březen a jaro je ve vzduchu. Obloha je zase modrá, ptáci zpívají od rána do večera a vykvetly první sněženky. Je krásně, ale uměli bychom si tohle období představit i jinak a jinde. Teď jsme ale tady a s podmínkami, které jsme si nevybrali. Vybereme si tedy alespoň to, čím naše dny vyplníme. Kluci se rozhodli…
Máš na práci klid, když jsou pořád doma? Jak je stíháš učit, když musíš u toho i pracovat? To by u nás nešlo, protože moje děti by nic nedělaly, kdybych je nepřinutila. Tohle jsou věty, které slýchám nejčastěji, když se občas zmíním, že máme děti v domácím vzdělávání a oba s manželem pracujeme na plný…