Když někdo naše kluky pozná osobně, často pak říká, že nechat takové zvídavé děti vzdělávat se sebeřízeně musí být přece strašně jednoduché. Sami se zajímají o spoustu věcí, pamatují si kdeco a nebojí se zeptat, když něco nevědí. Na jednu stranu je to jistě pravda. Na druhou stranu z toho máme občas hlavu jako balón.
Ve skutečnosti jsou to ale úplně normální kluci, kteří jen mají dostatek času si svobodně hrát (offline i online) a vzdělávat se každou minutu svého života. Nemusejí plýtvat časem u něčeho, co jim nejde a zanášet svou mysl negativními myšlenkami, zažívat ponížení a nechávat si snižovat sebevědomí. Nemusejí ani trávit víc času, než sami potřebují, u čehokoli, co mají dle svých měřítek naopak dávno zvládnuté.
Jsou aktivity a znalosti, kterým nevěnují pozornost, protože je nepovažují za důležité, nebo na ně nejsou zatím připraveni. Mohou si prostě dovolit se jimi nezabývat, což by ve škole nešlo.
Naopak jiná témata prozkoumávají mnohem víc do hloubky. Když je něco skutečně zaujme, mohou to prozkoumat až do úplného detailu. Jelikož mají dostatek času, chuti, motivace i nadšení a nikdo jim neříká, že to takhle přece nejde, že už to stačí, nebo že jsou na to ještě malí.
Taky je pravda, že někdy jimi vybraná témata příliš neodpovídají těm, která se u dětí jejich věku očekávají, respektive těm, která předpokládá rámcový vzdělávací program. Pak se snadno stane, že je u lidí, kteří netuší, jak se vzdělávají unschooleři, vyvolán dojem, že mají naše děti výjimečné znalosti. Ano, mají, ale jen ty, které samy uznají za potřebné. Jiné zase s klidem ignorují, dokud na ně nepřijde v jejich životě čas (pokud vůbec).
Moc krásně napsané! Sama jsem šťastná, že doma dva takové poklady mám. Váš blog mi je velikou inspirací.
Díky, to nás těší 🙂