Když skončí domškolákům povinná školní docházka…

…mají spoustu možností!

Někdy slýchám obavy rodičů, že děti, které nechodily do školy, nebo dokonce měly možnost se vzdělávat sebeřízeně, neuspějí u přijímaček na střední školu, nedokáží tolik učiva dohnat, nezvládnou naskočit do režimu střední školy, nezapadnou do kolektivu a tak dále. Možná máte strach, jestli je cesta svobodnějším vzděláváním nebude nějak limitovat v jejich plánech a snech v budoucnu. 

Mně nejvíc pomohlo zbavit se svých představ a očekávání. Uvědomila jsem si totiž, že pro každého znamená štěstí a úspěch něco jiného. A taky se nerada zabývám problémy, které ještě ani zdaleka nenastaly. Jestli a kam budou chtít jednou na střední školu naši synové (10 a 8 let), tedy vůbec neřeším. Snažím se je podporovat ve všem, co je zaujme, být jim oporou a parťákem v jejich sebeřízení. Věřím, že z vnitřní motivace je člověk schopný naučit se velmi rychle a velmi efektivně cokoli, co mu dává v danou chvíli smysl. Kdo ví, možná vůbec nezatouží střední školu studovat a půjdou svou vlastní cestou. Starší ze synů se už teď těší, že si jednoho dne založí vlastní firmu. 

Ani toho, že by nezapadli do kolektivu, pokud se pro něj sami rozhodnou, se nebojím. Potkávají se s hodně lidmi i teď a vědí, že nemusí být s každým kámoši, ale v partě dětí se cítí dobře. Některé děti to tak nemají. Nepotřebují se často potkávat s dalšími dětmi a je to úplně v pohodě. Tím spíš by měly mít možnost studovat i střední školu jiným způsobem, než sezením v lavici s dalšími 30 lidmi 7 hodin od pondělí do pátku. 

Větší starosti mi dělá to, že na spoustě českých středních škol pořád převládá nerespektující komunikace a zastaralé metody založené na frontální výuce a vnější motivaci. Mám ve svém blízkém okolí několik mladých lidí, kteří nedávno prošli nebo právě procházejí střední školou a vězte nebo ne, jejich zážitky se příliš neliší od těch, které mám já a jsou staré víc než 20 let. Jako by se vůbec nic nezměnilo. 

Tedy kdyby přece jen chtěly naše děti po základní škole někam dál pokračovat, pomůžu jim a podpořím je, jak budou chtít a potřebovat. Za několik posledních let se naštěstí podstatně rozšířily možnosti toho, jak, co a kde se dá studovat.  

Co je tedy dobré o středních školách vědět? 

• Každé dítě pobývající v ČR více než 90 dnů musí být zapsané k povinné školní docházce. I ty, které ji plní v režimu individuálního vzdělávání, dostávají vysvědčení a mohou se v 9. ročníku hlásit na vybrané navazující studium 
• Střední škola není povinná 
• Na přijímací zkoušky je možné se připravovat online, sehnat si doučování a třeba použít testy z předchozích let (veškerá látka už je vysvětlená na YouTube). Ostatně to tak dělá většina dětí i v denní docházce. 
• Střední školu je možné studovat v jakémkoli režimu, na jakém se dohodnete s ředitelem školy (tedy žádná nutnost vyjádření z PPP apod.) 
• Je možné studovat online (třeba školu na opačném konci světa) 
• Střední školu je možné studovat i v zahraničí (např. IB programme) 
• Na učební obory a umělecké školy se nekonají státní přijímačky 
• Maturitu je možné si dodělat i po roce studia  
• Existují obory středních škol, které je možné studovat v dálkové nebo kombinované formě 
• Některé “svobodné školy” již mají nebo plánují otevřít svou střední školu, kde je jednou z hlavních hodnot sebeřízení jako v jejich základní škole 
• Mladí dospívající lidé se taky mohou učit praxí v oboru, který je zajímá. Najít někoho, kdo jim pomůže nemusí být snadné. Pomoci jim může projekt Tovaryš.eu, který si dává za cíl propojovat mistry a učedníky.

Myslím, že nikdo z nás nemůže vědět, jaké vzdělání budou potřebovat jednou dnešní děti. Proto je důležité jim hlavně nevzít chuť učit se neustále něco nového a nechat je kreativně přemýšlet. Klasické vzdělávací instituce nestíhají reflektovat vývoj technologií a možností, jaké se nejen dětem nabízejí. Svět se mění a už neplatí, že by bylo třeba vystudovat nějaký obor a tomu se pak celý život věnovat. Každý má tolik možností, kolik si jich dovolí vidět.