Dejte šanci Minecraftu.

Tahle hra je fenomén. Pokud máte děti tak do 20 let, pravděpodobně jste ji už zaznamenali. Její oficiální verzi vydal v roce 2011 Švéd Markus Persson a dnes ji už hraje půl miliardy dětí na celé planetě. Vychází o ní a jí inspirované knihy a komiksy, postavičky se tisknou na trička, batohy i kšiltovky. Můžete mít minecraftí dort k narozeninám, plyšáky, lego nebo hranatý hrnek na kafe, který vypadá jako jedna z kostek z Minecraftu. Ta hra je prostě všude.

Děti Minecraft milují. Mohou si v něm stvořit svět podle vlastních představ (včetně obtížnosti a možnosti být nesmrtelný), ve kterém je vše možné. Mohou stavět a bourat roztodivné stavby, pěstovat květiny, chovat zvířata, létat, plavat pod vodou, prozkoumávat podzemí, zabíjet zombíky, vykopávat diamanty, těžit uhlí, teleportovat se z místa na místo, bojovat s drakem a spoustu dalších zajímavých věcí. Minecraft je hra ve formátu openworld – je v podstatě nekonečný. Je takový, jaký si ho děti vytvoří. Může být plochý nebo kopcovitý, může mít hodně vodních ploch nebo žádné, může být v módu “creative” nebo “survival”. Pokud dítě chce jen tvořit, stavět a budovat, zvolí mód “creative”. Pokud rádo občas pocítí nával adrenalinu a je akční, může zvolit mód “survival” a dávat si potom pozor, aby ho nesežrala monstra.

Potřebuje-li se hráč podívat, co ho čeká, když se nějakým směrem vydá, není nic jednoduššího, než vylétnout nad mraky a rozhlédnout se tak daleko, jak jen jeho kostičkové oči dohlédnou. Pokud si chce například postavit vilu na břehu moře, stačí, když vybere materiál a začne skládat kostky jednu vedle druhé. V případě, že ho právě budování neláká, může se jít jen tak proběhnout. Možná objeví jezera, vesnice, bažiny, lesy, skály, vodopády, jeskyně, stromy, sopky, lamy, včely, chobotnice a spoustu dalšího.

Přiznávám, že zpočátku (a už to bude nějaký rok) jsem měla za to, že Minecraft je jen zbytečně přeceňovaná počítačová hra, která děti zase brzy omrzí. To jsem se ale spletla. Natálka, Honzík i Adámek ho hrají dodnes. Hrají spolu, nebo každý sám. Hrají na dálku se svými kamarády, z nichž některé ani nikdy osobně neviděli. Pomáhají si, budují společně velké domy pro celou naši virtuální rodinu a kamarády, komunikují přes chat, učí se nové strategie a triky, poznávají další a další druhy zvířat, rostlin a hornin a to vše i anglicky. Podařilo se jim tento svět ukázat i babičce a nejednou i mně. Velmi brzy mi došlo, co na téhle hře ty miliony dětí milují. Je to svobodný svět, který je vždy přesně takový, jaký si přejeme.

Pochopila jsem, že je čest být pozvána do světa Minecraftu. Jsem tam ale jen návštěvníkem, protože tento svět patří dětem. Chápou ho, rozumí mu a nikdo se je v něm nesnaží ovládat. Jsou v něm mistry. Já neumím na první dobrou ani vyskočit na skálu, občas místo postavení ohrady ji naopak rozbiju a uteče mi ovce. Netuším, jak se teleportovat, tak si mě kluci musí k sobě “portnout” sami. Pak jen co najdu místo, kde bychom mohli postavit náš kostičkový dům, děti už mají hotovou střechu, terasu a chystají zahrádku se zeleninou. Všechno se naučily samy, protože chtěly a protože to pro hru a zábavu v ní potřebovaly. Nikdo je k tomu nenutil. Nikdo jim neříkal, co přesně se mají učit a kdy. 

Minecraft rozvíjí fantazii, trénuje trpělivost, spolupráci, komunikaci a doslova zábavnou formou rozšiřuje slovní zásobu nejen v angličtině. Děti se nejlépe učí ve chvíli, kdy se cítí v pohodě a bezpečí a věnují se něčemu, co je neskutečně baví. To jsou potom opravdu jako ty houby, co nasávají úplně vše. Lehko se totiž dostanou do flow, zažívají pocity štěstí, protože využívají svůj talent (víc k tomuto tématu najdete v knize Odemykání dětského potenciálu). Takto nabité vědomosti poté zůstávají uložené v mozku dlouhodobě. Nejsou zapomenuty hned po první napsané písemce.

(Za konzultace k tomuto článku děkuji našemu Honzíkovi, který mi pomohl upravit nepřesnosti a zároveň potvrdil, že vše, co se zde píše, cítí přesně tak, jak je popsáno :))