Ještě před půl rokem jsem si myslela, že počet našich dětí je definitivní. Ne že bychom kdysi další nechtěli, ale zdálo se, že už to není na nás o tom rozhodnout a že prostě Příroda usoudila, že celkem 3 je tak akorát.
Po delší době jsem se cítila fakt dobře a v pohodě s tím, že mám jednu vyvdanou teenage dceru a dva vlastní kluky, kteří už dávno nejsou miminka. Přestala jsem přemýšlet nad tím, co by kdyby. V práci se mi dařilo, mému muži taky, doma nám vše klapalo, unschooling se stal způsobem našeho života a i když to stále někomu nejde na rozum, škola u nás doma není vůbec žádným tématem.
Užuž jsem kupovala letenky na zimu do tepla, abychom si trochu zkrátili zimu, když jsem v podstatě náhodou zjistila, že nás bude brzy 6. O tom, proč jsem se to dozvěděla až na začátku 5. měsíce, napíšu někdy příště.
Najednou se naše plány změnily, letenky jsem tedy nekoupila, svůj skvělý tým v korporátu jsem předala své nástupkyni a zase začala zjišťovat, co že je teď za novinky pro miminka a maminky, protože to jsem teď pár let už nesledovala.I přesto, že mi už není 27 (jako před prvním porodem) a ani 30 (jako před druhým), cítím se celou dobu fajn. Potom, co mi několika infuzemi byl navýšen obsah železa v krvi, přestaly i návaly únavy a otoky nohou. Ovšem neříkám, že už se teď netěším, až bude miminko na světě. Těším se na něj totiž celou dobu a stále se nepřestávám divit tomu, co všechno moje tělo dokáže.
Můžeš přijít kdykoli, jsme tu pro tebe a nemůžeme se tě dočkat
Mě by zajímal příběh, proč jste se o těhotenství dozvěděla tak pozdě 🙂
Mám ho už delší dobu v plánu sepsat, ale ve zkratce za tím byly zdravotní komplikace.