O naší neškolácké partičce

A tak se rozrůstáme se, přidávají se k nám další a další rodiny a mně to dělá obrovskou radost.

 

Vzhledem k tomu, že nejen děti mají čím dál větší potřebu se s kamarády vídat, rozhodli jsme se udělat další krok. Našli jsme počátkem letošního roku prostor, který si za malou úplatu pronajímáme a pravidelně se tam 1x týdně potkáváme. Během léta a hlavně o prázdninách, kdy nejsou tyto prostory volné každý týden, jsme se potkávali různě na chatě některé z rodin, na společných pobytech nebo aspoň jednodenních výletech.

 

Naše setkání obvykle probíhají tak, že děti si hrají – svobodně a bez zásahu dospělých, dokud nejde o zdraví někoho ze zúčastněných. My dospělí pijeme kafe, povídáme si, pracujeme, mlsáme dortíky, hrajeme si s dětmi, nebo se prostě věnujeme tomu, co nás zrovna baví. Tak to aspoň zvenčí vypadá.

 

Jsem ohromně vděčná, že mám kolem sebe tolik lidí, se kterými nám je společně dobře. Vzájemně se podporujeme, inspirujeme, měníme zažité vzorce, přenastavujeme svoji mysl, zbavujeme se starých představ, vystupujeme ze svých komfortních zón, trénujeme nenásilnou komunikaci, respektující přístup a regulaci vlastních emocí. Už to je obrovský kus práce.

 

Ovšem čeho si na těchto lidech cením úplně nejvíc, je upřímnost. Upřímnost, s jakou si sdílíme svoje myšlenky, obavy, názory i různá traumata, mě nepřestává překvapovat a bavit zároveň.

 

Pokud jste právě na začátku vaší cesty ke svobodnějšímu učení, tak velmi doporučuji si pár spřízněných duší najít a klidně se aspoň na chvíli s nimi zavřít do společné bubliny. Pomůže vám to se ve všem zorientovat, dodat si odvahu, ujistit se ve svém rozhodnutí a získat sebedůvěru. Jsem si totiž jistá, že léčení a sebepoznání potřebujeme hlavně my dospělí. Když uzdravíme sebe, naše děti budou taky v pohodě.