A co teda děti dělají, když pracuješ?

Máš na práci klid, když jsou pořád doma? 

Jak je stíháš učit, když musíš u toho i pracovat? 

To by u nás nešlo, protože moje děti by nic nedělaly, kdybych je nepřinutila. 

Tohle jsou věty, které slýchám nejčastěji, když se občas zmíním, že máme děti v domácím vzdělávání a oba s manželem pracujeme na plný úvazek.

Naše děti se vzdělávají sebeřízeně. Co největší svoboda ve vzdělávání je pro nás důležitá. Když jsem si toto před několika měsíci uvědomila, nejen že se nám všem doma ulevilo, ale zlepšily se i naše vztahy. Ano, unschooling není v ČR legální, proto i naše děti jsou zapsané ve škole, kam musíme přijet v pololetí na přezkoušení. Vybrali jsme ale takovou školu, kde je přezkoušení portfoliové a umožňuje dětem, aby si samy rozhodly, co a kdy se naučí a zároveň splnily požadované výstupy podle rámcového vzdělávacího programu.

Ani jedno z našich dětí tedy nechodí do školy, nemají ani online výuku. Nevedeme doma žádné rozvrhy, nepoužíváme klasické učebnice ani pracovní sešity. Neříkáme jim, co a kdy se mají učit. Nehodnotíme je a nesrovnáme s ostatními dětmi. Každý den se toho i tak naučí samy spoustu, i když by se někomu mohlo třeba zdát, že ne. A nás k tomu příliš nepotřebují.

Pracuji převážně z domu již několik let, mám k tomu vyhrazený vlastní pracovní prostor a děti už dávno vědí, kdy nemají rušit. Vyřizuji telefonáty, účastním se online schůzek s kolegy z celého světa, nebo se prostě jen potřebuji chvíli soustředit. Mluvím s dětmi o tom, co je v plánu, vysvětluji a ony to respektují. Čas od času pracuji večer, když už děti spí. Máme to tak, protože nám to vyhovuje. Všem.

Například tento týden, zatímco já jsem pracovala:

Adámek se naučil sám skákat přes švihadlo. Když roztál sníh a vysvitlo sluníčko, oblékl čepici a mikinu a šel trénovat na terasu. Trénoval 3 dny téměř dvě hodiny v kuse, neustále se zlepšoval, počítal přeskoky a měl radost z každého pokroku.

Honzík se ponořil do hry Vehicle legends v Robloxu. Vytvořil v ní vlastní soukromou skupinu, do které se mohou přidat jen členové naší rodiny – brácha, sestřenice, bratranec, babička i děda. Naučil se nová slovíčka v angličtině, nakreslil několik návrhů super aut, určil jejich cenu a převedl ji z korun na dolary a obráceně. Vymyslel škodovku, která vznikne až za 150 let. A víte, kolik nul má biliarda?

Takže co tedy naše děti dělají, když pracuji? – Cokoli, co je zrovna zajímá. 

Mám na práci klid, když jsou pořád doma? – Mám, když si o něj řeknu. (A někdy, i když si neřeknu.) 

Jak je stíhám učit, když u toho musím pracovat? – Jednoduše, neučím je. Jsem nablízku, když mě potřebují. 

A že by u vás nebylo sebeřízené vzdělávání možné, protože vaše děti je potřeba k učení přinutit? – Pokud teď chodí do školy (ať už skutečné nebo distanční), možná by to opravdu nefungovalo hned, ale po nějakém čase ano, až by zase děti svoji vnitřní motivaci našly. A pokud byste vy dokázali přijmout, že učení nemusí vypadat jen jako vyplňování pracovních sešitů, počítání slovních úloh a memorování letopočtů.

Dětská zvídavost a vnitřní motivace je přirozená, všichni jsme se s ní narodili. Opravdu všichni.