7+1 důvod, proč začít s domškoláctvím

1. Společný čas

Zhruba 11000 hodin společného času vyhrajete tím, když vaše děti nebudou chodit od 1. do 9. třídy do školy. 11000 hodin, které můžete trávit spolu, nebo taky ne, pokud se rozhodnete například pro nějakou komunitní školu nebo skupinu. V každém případě si ale o těch 11000 hodinách můžete sami rozhodnout.

2. Flexibilita

Právě nejen rozhodnutí kdy a kde, ale i čemu a jakým způsobem se budete s vašimi dětmi věnovat, je ve vašich rukách. Nemusíte se vůbec řídit harmonogramem školního roku. Nemusíte trávit čas sezením u stolu. Školou pro vás může být celý svět.

3. Bezpečí

V prostředí, kde se dítě cítí bezpečně, milované a přijímané, se učí mnohem lépe a rychleji. Díky tomu také dozrává ve zdravější a silnější osobnost vědomou si své hodnoty. 

4. Vnitřní motivace

Každý jsme se s ní narodili a většina z nás ji postupně ztratila během školní docházky, kdy jsme se museli začít učit na základě motivace vnější jako jsou známky nebo srovnávání. Vnitřní motivace je přirozeným motorem k učení, který je možné si udržet celý život.

5. Jedinečná vzdělávací cesta

Každé dítě má svůj jedinečný způsob učení, který mu nejvíce vyhovuje. V domácím vzdělávání mu ho můžete pomoct objevit a podporovat. 

6. Zkušenosti z reálného života

Díky domškoláctví s vámi mohou děti poznávat běžné denní situace a sledují vás, jak se s nimi vypořádáváte. Získávají praktické zkušenosti a dovednosti.

7. Seberozvoj rodiče

Taky jste si mysleli, že domškoláctví je mnohem víc o dětech než o nás rodičích? Není to tak. Pokud chcete mít z vaší domškolácké cesty radost, je třeba vzdělávat hlavně sebe.

A jeden důvod navíc: Přání samotného dítěte

Myslím, že tento důvod je ten nejdůležitější, který stojí nad všemi ostatními. Pokud dítě samo vyjádří přání stát se domškolákem, důvěřujte mu. Menší děti, které ještě do školy (nebo ani školky) nechodily, se možná nevyjádří takto doslovně. Možná prostě řeknou, že do školy jít nechtějí, nebo pláčou, když se o tom bavíte. Náš nejstarší syn kdysi v 6 letech prohlásil, že “do školy jít nepotřebuje”. Tím pro něj v podstatě diskuze o tom, jestli do školy nastoupí nebo ne, skončila. Nechtěla jsem ho nijak manipulovat, takže jsem začala hledat způsoby, jak to udělat, aby do školy jít nemusel. Netušila jsem tehdy, kam nás tato cesta zavede a počítala jsem s tím, že se třeba rozhodne pro školu později. Bude mu 12 a stále do školy jít nepotřebuje.