Náš týden pod andaluským sluncem

Na rok 2019 jsem si dala jasný cíl – cestovat a ukázat klukům, jaká to je úžasná obohacující zábava. Proto jsem se nemusela dlouho rozhodovat, a když jsem našla někdy v únoru letenky do Málagy za velmi příznivé ceny (cca 1500 Kč za osobu zpáteční), zaplatila jsem je, nahlásila v práci dovolenou a začala se těšit. Ve facebookové skupině jsem dostala tip na stránku o ubytování U Babičky. Babi Anička je původně učitelka, která se přes různé životní kotrmelce a změny usadila v městečku Fuengirola nedaleko Málagy v krásné Andalusii na jihu Španělska. Domluvila jsem si s ní ubytování na týden přesně korespondující s daty našich letenek. Předem jsem babi zaplatila zálohu 20€, na místě jsme potom doplatili 200€ za týden ve čtyřlůžkovém pokoji s velkou koupelnou a veškerým vybavením.

Jelikož jsem cestovala sama se všemi třemi dětmi a navíc nás čekala cesta autobusy a vlakem až na vídeňské letiště, bylo jasné, že musíme jet nalehko. Nakonec se nám všem čtyřem podařilo sbalit do jednoho malého kufříku a jednoho batohu pro každého z nás. Nevezli jsme vůbec nic zbytečně a jediná věc, která nám chyběla, byl sirup na kašel prvních pár dní, ale i s tím jsme si poradili (aspoň jsem se naučila říct španělsky “vlhký kašel”).

 

Vyrazili jsme o půl 7 ráno z Jihlavy autobusem směr Brno. Tam jsme na Dolním nádraží přestoupili na rychlík Vindobona a dojeli jsme až do Vídně. Po svačince na vlakovém nádraží jsme nastoupili do S bahnu a dojeli až na letiště Schwechat. Před čtvrtou odpolední jsme nasedli do letadla. Pro oba kluky to byl první let v životě. Honzík se předem hodně bál a Adámek se předem hodně těšil. No… prospali ho oba. Celý. Na letišti v Málaze jsme bez jakýchkoli problémů našli správný vlak do Fuengiroly a tam už jsem se nesnažila a podle rad předchozích cestovatelů k babi, jsem oslovila prvního taxikáře, který nás za cca 7€ odvezl až k babi před dům. Kolem osmé večer jsme po milionu variací otázky “kdy už tam budem?” konečně dorazili na místo našeho přechodného domova.

Předem jsem se s babi domluvila na stravování. Za pár euro na den, jsme měli zajištěnou polopenzi – snídaně dle vlastního výběru (jogurty, pečivo, pomazánky, máslo, sýry, šunka, ovoce, džusy, káva, čaj atd.). Protože u babi bydlíte jako u milých příbuzných, platí tam různá pravidla. Jedno z nich je, že se jí jen u stolu. Tudíž sníst můžete, kolik chcete, ale jen dokud sedíte u stolu. No pro naše kluky to byla celkem výzva, ale hlady neumřeli. Dokonce po několika dnech jedli o moc lépe, než jak jsme zvyklí u nás doma.

Skoro na každý den jsem si naplánovala nějaký výlet nebo zábavu. A ač jsem se snažila sebevíc, první den jsme prostě museli vyrazit na pláž. Poslední květnový týden už bylo v Andalusii pěkné vedro. Teploty v podstatě odpovídaly nejparnějším dnům v Česku. Přes den bylo kolem 28°C ve stínu.

Kromě pláže, kde v podstatě končil každý náš další výletní den, jsme navštívili městečko v horách Mijas, delfinárium Selwo Marina nebo akvária SEA-LIFE v Benálmadeně. Občas jsme se jen tak courali městem nebo za městem. Nekonečně hodin jsme strávili na dětských hřištích, které byly jedno hezčí než druhé. Když jsme nechodili pěšky, přepravovali jsme se hlavně příměstským vlakem a autobusy.

Po Fuengirole samotné jsme jezdili MHD (jízdenka stojí 1,15€, jet můžete neomezeně dlouho bez přestupu a zdarma jezdí děti do 3 let). Dvakrát jsme využili i taxi, protože večer po celodenním výletě bolely nohy občas i mě a autobus třeba zrovna nejel.

Celý týden u babi jsme chodili spát dlouho a vstávali ještě později. Snídaně byla nachystaná, když jsme se probudili a dostali hlad. Večeře na nás čekala každý večer uvařená na hodinu, kdy jsme si ji objednali (rozuměj “řekli babi, kdy přijdem z výletu”). Přes den jsme jedli v podstatě jen ovoce, saláty, samozřejmě zmrzlinu a jednou pizzu. Na nic jiného stejně člověk nemá v těch parnech chuť.

Kdybyste se k babi taky vydali, hračky s sebou nevozte. Babi má spoustu dětských knih (kluci hned sáhli po Pipi Dlouhé punčoše, kterou jsme měli rozečtenou doma), deskové hry a hračky domácí i venkovní. Ty venkovní si můžete vzít i na pláž, takže jsme s sebou samozřejmě taky jednou nesli kyblík, lopatku a sítko. Jinak ale musím říct, že si děti vystačily s pískem, kameny, oblázky, škeblemi a občas dost vysokými vlnami. Každý den jsme se mazali opalovacím krémem s faktorem 50, ale ani tak jsme neunikli spálenému krku, ramenům a nártům. Nenechte se zmást a chraňte se před andaluským sluncem i na jaře a na podzim. Nezdá se to, ale má opravdu sílu.

Naši dovolenou ve Fuengirole jsme si skvěle užili. Máme spoustu nových zážitků, vzpomínek a jednu novou babičku. Mrzelo nás jenom to, že týden uteče tak rychle. Věříme, že jsme u babi nebyli naposled. Je ještě hodně věcí, které jsme si nestihli říct a ještě víc míst, které jsme nestihli vidět.