Situace, ve které momentálně všichni jsme, není vůbec jednoduchá. Nedala se předpokládat a nemohli jsme se na ni připravit. Mám na mysli tedy hlavně psychicky. No řekněte sami, kdo jste si dovedl ještě před měsícem představit, že se uzavřou hranice, vylidní města, zruší všechny kulturní akce, zavřou obchody, muzea, divadla, kina, školy nebo skončí dětem kroužky? Já tedy ne.
Bohužel se tak stalo a musíme se s tím nějak vypořádat. Osobně jsem dnes ještě víc než obvykle ráda, že se kluci učí doma a zavření škol nám tedy nepřevrátí život naruby jako spoustě jiných rodin. Kluci jsou smutní kvůli svým kroužkům, protože každý týden se na ně těší, ale vědí a chápou, proč do nich teď nemůžou chodit.
Věřím, že celá tahle zatracená válka s virem nás má všechny něco naučit. Rozhodně by nás měla donutit zpomalit, možná na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, jaký je náš život, náš svět.
Chceme takhle opravdu žít? Je tohle ten svět a ten život, po kterém jsme toužili a který chceme pro naše děti?
V posledním týdnu se rozjely hlavně debaty o tom, jak tedy s tím učením dětí, které teď beztak nemají co dělat, celé dny se jen válí a všechno, co se do nich podařilo dosud ve škole nalít, úspěšně zapomínají. Zřejmě dost aktivních učitelů (podle dlouhých diskuzí na internetu) to vzalo dost vážně a naposílali dětem a rodičům aspoň dvakrát tolik úkolů, než kolik by stihli ve škole. Hlavně aby se nic nezanedbalo, protože čas nečeká a dostudujte si sami, když teď je to na vás.
Někteří rodiče asi zase zapomněli, že v případě, že dítě nemá individuální vzdělávání, je za jeho vzdělání zodpovědná škola, a vzali veškerou odpovědnost na sebe.
Stali se tak často téměř zaměstnanci paní učitelky nebo pana učitele a dělají s dětmi během celého dne úkoly poslané školou, vysvětlují novou látku, píšou testy, kontrolují, škrtají, podtrhují, opravují, zkoušejí, tvoří, cvičí a dokonce fotografují a natáčejí videa, která posílají pedagogům, aby dokázali, že úkol skutečně s dětmi splnili!
Já vím, že to je těžké, to nechat být a prostě úkoly nedělat, nebo alespoň nedělat všechny a hned. Rodiče se možná domnívají, že když děti trávily ve škole každý den 6 hodin, musí těch 6 hodin makat i doma. Nezapomeňte ale, že ve škole se dítě 6 hodin aktivně NEUČÍ! Mají tam přestávky, výtvarku, hudebku, tělocvik a ty další předměty, ve kterých děti NIKDY NEDÁVAJÍ POZOR CELÝCH 45 MINUT. Jestli jste zrovna vy rodiči, kteří dnes v nouzovém stavu s jazykem na vestě drtíte s dětmi denně školní učivo a ještě pak máte špatné svědomí, že to nestíháte, dejte to vědět učiteli a zpomalte. Nejste škola, jste máma nebo táta.
Možná mám v tomhle trochu jiný úhel pohledu než většina rodičů v mém okolí a vy si teď možná říkáte: “To se jí to kecá, když nemá děti ve škole.” Máte pravdu, nemám. Kluci nemají domácí úkoly, “výukou” trávíme asi půl hodiny denně a všechno stíháme (tedy stíháme o moc víc, než kdyby do školy chodili, ale o to tu teď nejde). My ale v tomto režimu jedeme od začátku školního roku, zvolili jsme si ho dobrovolně a jsme v něm spokojení. Za těch pár měsíců jsem se ale něco málo naučila a to teď zkoušíme i s Natálkou, která je s námi po návratu z Řecka v nařízené karanténě.
Například už dnes vím, že se nic nestane, když:
- děti nevstanou v 7 hodin ráno
- nemají zrovna dnes chuť dělat matematiku, ale raději budou psát, číst, kreslit mapu, učit se básničku, trénovat anglická slovíčka, vyrábět projekt na téma (dosaďte cokoli), protože na matiku se můžeme podívat klidně zítra
- nebudou nakonec dnes dělat nic jiného než si hrát, protože volná hra je taky důležitá
- se budou celý den věnovat jednomu svému koníčku, protože když jste pro něco zapálení, váš výkon jde rapidně nahoru a učíte se mnohem rychleji
Skutečně si myslím, že by bylo dobré se zamyslet nad tím, jestli těch pár měsíců, co do konce školního roku zbývá, musíme vyplnit dalším nabalováním úkolů a ještě větším stresem dětí, rodičů i učitelů. Kdy jindy bychom se měli zastavit, zklidnit a najít čas jeden pro druhého? DĚTI SE NEVRÁTÍ NA STROMY, KDYŽ NEDOSTANOU 3 MĚSÍCE MEGADÁVKU UČIVA.
Myslím, že když na děti nebudeme tlačit a necháme je dýchat, brzy znovu najdou smysl toho, proč je dobré se učit nové věci, objevovat, ptát se, číst a být dychtivý po všem neprozkoumaném.
Snad znovu poznají, jaké to je mít radost z nových vědomostí a možná si ani nevšimnou, že už se “zase učí”.

Jsem máma dvou báječných kluků, které učím doma, šťastná manželka a téměř dva roky vedu tým osmi skvělých lidí ve velké nadnárodní společnosti.
Vytvářím různé pomůcky na téma cizích jazyků a světa kolem nás, maluji, píšu blog, fotím nebo cestuji. Žiji svůj osobní život v harmonii s tím profesním.
Ve všem, co dělám, se snažím inspirovat další rodiče, kteří hledají rovnováhu, časovou flexibilitu a naplnění ve své rodině, při vzdělávání svých dětí, ale i v zaměstnání nebo podnikání. Zajímá-li vás víc, přečtěte si náš příběh >>
Super!
Tak tady bych i já podepsala každé slovo. Báječně napsané!
Co na to říct? Jen smeknout a vyjádřit obdiv! Protože, tohle je jedna z cest, kterak nezakrnět a do značné míry nepodlehnout stresům. Navíc, “ponorková nemoc” jistěže narušuje psychiku a výše uvedené návody, jak děti zabavit výukou, tyto stavy zásadně eliminují!